Jdi na obsah Jdi na menu
 


Již od dětství jsem měla psy, sice ty menší a trpasličí plemena i neplemena. Nejdříve to byl oříšek Puňta, pak pudlík Atak po něm pudlík Atan. Agility, dogdancing byly tehdy za totáče neznámé pojmy, ale já jsem přesto pudlíka Atana naučila takovým kouskům, že bychom se mohli stát mistry světa v psích tricích. Atanek přijal i prvního vetřelce v rodině – mého manžela, pak druhého vetřelce – mou první dceru. Když už byl v důchodu přibyla u nás trpasličí jezevčice Betynka. Sice se z ní stal poněkud přerostlý trpaslík, ale byl to úžasný pejsek. Protože psi žijí velice krátký život, po odchodu Atanka, byla Bety 10 let našim jediným psem v rodině a poté jsme zachránili jednoho týraného pudlíčka Alečka. Strašně se bál chlapů, ale nás miloval .Po odchodu Betynky jsme si ani nedovedli představit, že bychom měli pouze jednoho psa a začali jsme uvažovat o dalším. A tak k nám po opravdu pečlivém vybírání plemene přibyla první borderka a tehdy to s borderkami začalo – pejsek Rony (Cayuse Alkyra). A kdo má borderku pochopí. Borderka je droga a tak nám přibyla ještě jedna. Byl to pejsek  Eyko z Lebedova dvora a tvoříl s Ronym sehranou dvojku. S pejsky jsme dělali spoustu aktivit, jezdili jsme s nimi na výlety. V roce 2011 jsme se já i dcera staly členy spolku, který zachraňuje zvířata a tak se naše smečka rozrůstala postupně o další zachráněné pejsky. Nejprve to byla fenečka Megginka , které jsme poskytli  domov a lásku, jež nikdy nepoznala. Je to naprosto úžasný pejsek, je moc, moc hodná, ve svém domácím prostředí strašně spokojená a veselá. Pak to byl voříšek Amálka, po které někdo střílel a měla ve svém malém tělíčku tři diabolky, pak přibyl ještě malý pinč Doby, který pokousal čtyři lidi a tak u mne byl na socializaci a už tady zůstal, protože skvěle zapadl do smečky. Poslední přírustek byl pejsek Dante, kterého někdo jako štěně odložil do lesa. Dante má neléčitelnou vadu kůže a není to s ním vůbec jednoduché.

Rok 2020 byl pro nás rokem velmi smutným, i když naši borderáčci už byli senioři, nikdy jsme si nemysleli, že to příjde tak najednou a že přijdeme po sobě o oba dva kluky. Eyuška nás opustil 6.3.2020, měl rakovinu v tlamičce a Rony 20.5.2020 měl nádor močáku a i když jsme dva měsíce bojovali, svůj boj prohrál. NIKDY NEZAPOMENEME. KLUCI NÁS NAUČILI SPOUSTU VĚCÍ.

Kdo měl jednou borderu, tak ví, že je to láska na celý život a tak život bez borderky není život...... a tak máme Maxe

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář